Dokonce máme oblasti, jako je třeba Hradecko, kde je kolo jedním z nejobvyklejších dopravních prostředků a potkáváme na něm na vesnicích i uprostřed krajského města děti i staré babky.
Kolo je ale také oblíbeným sportovním náčiním a jezdí na něm nejen ti, kteří se věnují některému kolovému sportu, ale v létě na něm trénují skoro všechny disciplíny. Třeba Martina Sáblíková je v zimě na bruslích a v létě na kole jako doma.
Rychlostní, vytrvalostní nebo terénní závody na kole známe dobře, už méně se sleduje sálová cyklistika, kam patří třeba kolová nebo krasojízda. I v těchto sportech jsme však byli na špici a na bratry Pospíšilovy svět jen tak nezapomene, neboť sbírali medaile stejně jako naši reprezentanti v krasojízdě. I dnes vychovává Český svaz cyklistiky slibné a nadějné reprezentanty.
Svět se posouvá kupředu ve všech oborech lidské činnosti, ale jízdní kolo přežívá, i když v mnohem dokonalejší a variabilnější podobě, než před několika desetiletími.
Komu by se v té době zdálo o odlehčených nebo skládacích modelech, když obtížně zdolával kopec na těžkém kole zn. Ukrajina. Kluci tehdy snili o sportovních Favoritech s berany vyráběných v závodě ESKA Cheb, nad kterou už se, bohužel, zavřela voda a které dnes vypadají jako muzeální kousky.
Kolo je prostě fenomén nejen jako sportovní nářadí a nejekologičtější dopravní prostředek, ale i jako vzpomínka na minulost a příslib budoucnosti.
