Italské Zimní olympijské hry 2026 v modelu Milano Cortina se od začátku prezentují jako návrat k rozumnějšímu pořádání, tedy méně betonu, více využití hotových areálů a jen minimum novostaveb. Organizátoři a Mezinárodní olympijský výbor opakují, že drtivá většina soutěží se odehraje na existujících nebo dočasných sportovištích a že nové projekty mají být spíše výjimkou než pravidlem. Tento koncept má i jednu výhodu. Pokud se někde objeví skluz, netáhne to dolů celý program. Současně ale platí, že pokud se zpozdí klíčová hala, která má hostit medailové zápasy, tlak se násobí a v mediálním prostoru přebije i desítky hotových rekonstrukcí. Přesně to se nyní děje u hlavního hokejového stadionu v Miláně.
Nejvíce viditelné a zároveň nejcitlivější je tedy to, co se staví od nuly nebo v režimu do posledního šroubku na časové hraně. V případě Milano Cortina 2026 jsou to hlavně dvě oblasti. První je milánská ledová infrastruktura pro olympijský hokej, druhá je horské zázemí, kde vedle stavebních prací vstupuje do hry i klima a potřeba technického sněhu. Zbytek mapy her tvoří především modernizace a úpravy již prověřených sportovišť, často s důrazem na kapacitu, bezpečnost, dopravu a bezbariérovost.
Milán a tlak na hokejovou arénu, která musí fungovat hned naplno
Hlavní nová hokejová aréna v milánské čtvrti Santa Giulia je podle dostupných zpráv největší organizační bolestí v posledních týdnech před startem her. Právě její dokončení a zejména kvalita ledu jsou tématem, které se opakovaně vrací do světového tisku, protože na olympiádu se mají vrátit hvězdy NHL a liga dává otevřeně najevo, že bezpečnost je nepřekročitelná podmínka. Testovací akce byly naplánovány až na 9. až 11. ledna 2026, tedy v okně, které nechává minimum prostoru na ladění provozu, ledu, diváckých tras i zázemí. Posun testů je přímým důsledkem snahy dokončit stavební práce a instalace včas.
Kromě časového skluzu se řeší i rozměry ledové plochy. Organizátoři a Mezinárodní hokejová federace obhajují, že rozměr 60 x 26 metrů odpovídá mezinárodním pravidlům a byl použit i na předchozích olympijských hrách. Kritika ale míří na to, že to není standard NHL, a část komentátorů upozorňuje na změněnou dynamiku hry a otázky bezpečnosti v rychlosti a v soubojích u mantinelu. Rozměr se stal jedním z bodů, které museli organizátoři veřejně vysvětlovat právě kvůli návratu hráčů NHL.
Horské clustery a sníh jako proměnná, která do plánů mluví více než dříve
Druhou oblastí, kde se v posledních týdnech skloňuje slovo riziko, je Livigno. Tam se mají konat snowboardové a freestyle soutěže, které jsou extrémně závislé na kvalitě a objemu sněhu, často i na technickém dosněžování, protože areály potřebují přesně tvarované profily a stabilní povrch. Podle prosincových zpráv vidí vedení Mezinárodní lyžařské federace v Livignu pokrok, zároveň se ale připomínají dřívější obavy ze zpoždění ve výrobě technického sněhu a souvisejících finančních a organizačních zádrhelů. Zprávy jsou tónem spíše opatrného optimismu, ale zároveň dávají najevo, že právě tady je potřeba, aby všechno klaplo i z hlediska koordinace a zdrojů.
Důležité je, že nejde jen o samotné zasněžování. Do olympijského provozu se počítá s dočasnými tribunami, zázemím pro média, bezpečnostními koridory a dopravou v horském terénu. Každá komplikace se sněhem pak umí dominovým efektem zasáhnout i stavební harmonogramy dočasných konstrukcí, protože bez stabilního podkladu a plánovaného profilu tratí se hůře finalizují technické parametry.
Kde je naopak hotovo, nebo v režimu standardní modernizace
Zatímco milánská hokejová aréna a livignské zasněžování jsou nejvíce viditelné otazníky, velká část dalších sportovišť stojí na existující infrastruktuře a řeší spíše rekonstrukce a úpravy. Právě tento přístup je jedním z hlavních argumentů, proč se Milano Cortina 2026 prezentuje jako hry s vysokým podílem využití hotových míst.
Za typický příklad hotovo nebo pod kontrolou lze považovat historický curlingový stadion v Cortině d’Ampezzo, kde se řeší modernizace technologií a zázemí včetně přístupnosti. U těchto staveb se neočekává dramatický sprint na poslední chvíli, protože základní konstrukce i provozní logika sportoviště jsou dlouhodobě známé a úpravy se dají plánovat etapově.
Podobně se v severoitalských údolích pracuje na úpravách běžeckých areálů a dalších tradičních lokací, které mají zkušenosti se světovými poháry a velkými akcemi. Mediální obraz je zde méně konfliktní, protože se nevede spor o to, zda sportoviště vůbec vznikne, ale spíše o rozsah modernizace, kapacity a návaznou dopravu.
Co zůstává největším rizikem v posledních týdnech před startem
Když se na přípravy podíváme čistě novinářskou optikou, tedy co může ovlivnit reputaci her a hladký start, vyčnívají dvě věci. Zaprvé milánský hokejový stadion, kde se testuje velmi pozdě a kde do debaty vstupují i hráči NHL a jejich bezpečnostní požadavky. Zadruhé klimatická nejistota v horských areálech, zejména tam, kde je potřeba velký objem technického sněhu a precizní stavby tratí.
Zbytek olympijské mapy vypadá spíše jako typická kombinace rekonstrukcí a dočasných instalací, což je model, který umí fungovat, pokud se klíčové uzly nepřeklopí do krizového režimu. Milano Cortina 2026 tedy v závěru roku 2025 nepůsobí jako projekt, který by se plošně hroutil. Spíše jako hry, které mohou být úspěšné, ale veřejná debata se bude do startu točit hlavně kolem toho, zda Milán stihne hokej bez kompromisů a zda hory dostanou sníh v objemu a kvalitě, kterou si olympijská značka žádá.
Zdroje:
(sklen, sportovnilisty.cz)
