To je otázka. Míčové hry mají velmi širokou škálu různých variant a lidé si vymýšlejí stále nové a nové. S míčem se dá hrát dokonce i tehdy, když je člověk sám, ale mnohem zábavnější hry jsou ty, když se sejde více lidí a mohou si vzájemně poměřit síly.
Jednou z takových oblíbených a tradičních míčových her je basketbal neboli košíková. Hra vznikla koncem 19. století, jak jinak, než v USA. Tehdy dostal dr. Naismith, který byl učitelem tělesné výchovy na Sprihgfieldské YMCA International Training School zajímavý úkol - vymyslet hru, která by se dala hrát ve školách, kolektivně a hlavně v hale během zimy, kdy byly omezené možnosti pohybu a nebylo ještě tolik sportů, které by studenty dostatečně nadchly, zaujaly a zároveň umožnily rozvoj jejich fyzické zdatnosti.
Dr. Naismith se svého úkolu zhostil na výbornou. A přitom to bylo tak prosté. Na protilehlé strany tělocvičny zavěsil dva koše na broskve a sestavil pravidla, podle kterých se studenti trefovali do košů míčem. Problém byl jen s vyndaváním míčů z košů, pro tuto nepopulární činnost byli v každé hře – možná za trest - určeni dva studenti, kteří stáli na žebříku a míče vyhazovali ven. Později ovšem došlo ke zdokonalení, kdy bylo z košů odstraněno dno a problém byl vyřešen.
Sport, který byl zpočátku přijat rozpačitě se rychle rozšířil a jeho pravidla se postupně zdokonalila. Z počátečního nápadu, kdy se jednalo o poměrně statickou záležitost, kdy se hráči trefovali do koše z určité vzdálenosti po jednom a soutěžili jen v počtu úspěšných hodů se stala dynamická disciplína, ve které basketbalisté naběhají spousty kilometrů a ve vzájemných útocích a obraně se ze hry stává drama.
V České republice se diváci poprvé seznámili s basketbalem v roce 1897 ve Vysokém Mýtě a hra u nás zdomácněla pod názvem košíková.
Foto © Depositphotos.com/razihusin
