Nu, muži si to asi myslí. Ženy jsou povětšině celkově drobnější, citlivější, mají jiný způsob myšlení i práce, ale když se rozhlédneme kolem sebe, tak o jejich slabosti můžeme s úspěchem, pochybovat. Platí to i o sportu. V průběhu historie stále docházelo k tomu, že ženám nebylo dovoleno zapojovat se do některých sportovních disciplín, které byly považovány výhradně za mužské. To ovšem probouzelo k aktivitě další nepřehlédnutelné ženské vlastnosti a to je trpělivost, vytrvalost a bojovný duch. Ve sportovních dějinách se vždy našla žena, která dokázala muže přesvědčit, že je schopna stejných výkonů jako oni.
A tak tady najednou byla první automobilová závodnice, parašutistka, potápěčka nebo horolezkyně. Dnes se běžně hraje ženský fotbal, hokej, známe ženský box nebo zápas, ženy se učí asijským bojovým sportům, řídí lodě i letadla, závodí na koních i v autech.
Postupně musely jednotlivé sportovní disciplíny přijmout ženy jako rovnocenné soupeřky mužů a někdy to pěkně trvalo. Muži svá výsadní území neopouštěli rádi a někde se tomu brání dodnes. Nejen sportovní funkcionáři namítají, že některé mužské sporty ubírají ženám na jejich ženskosti, že nejsou vhodné pro jejich fyzickou konstituci, že by je mohly poškodit na zdraví. Možná mají někdy i pravdu, ale pokud se ženy rozhodnou, že něco dokáží, tak to většinou také prosadí. Takže otázka stále zní: “Jsou ženy opravdu slabší pohlaví“?
Foto © Depositphotos.com/gpointstudio
