Záleží na tom, jak to na vás působí. Po ledě se sune velký kotouč a před ním běží dospělí muži s košťaty, kterými mu umetají cestu. Dokonce si tak můžeme myslet, že trochu švindlují a zvýhodňují svůj kotouč na úkor soupeře.
Chyba lávky! Hra to tedy opravdu je, ovšem týmová a mezinárodně uznávaná, s přesnými pravidly, jak dopravit svůj kotouč co nejblíže do středového kruhu označeného prostoru. A pozor, kotoučům se říká kameny a jsou vyrobeny z přesně opracované žuly.
Zajímavá je i obuv. Někdo by možná očekával brusle, ale nic takového zde neuvidíte, vždyť by se poškrábal led, který musí být naopak dokonale hladký. Hráči obouvají curlingové boty, které jsou každá jiná. Aby se hráč mohl pohybovat po ledě, musí mít jednu podrážku klouzavou a aby to ubrzdil, tak druhá podrážka je neklouzavá.
Tento sport vymysleli muži, asi když v zimě neměli příliš co na práci a jeho historie se traduje od 16. století. Hrát se totiž dal právě jen v zimě, protože nebyla umělá kluziště, ale zamrzlých vodních ploch bylo nepočítaně.
Dnes existuje dokonce Mezinárodní curlingová federace, protože sport se stal v průběhu let tak oblíbeným, že se rozšířil do celého světa. Neoficiálně se objevil už na olympiádě v roce 1924, ale k tomu, aby se prosadil s plnou vahou mu ještě pár desítek let chybělo. V curlingu se prosazují zejména státy, které mají vhodné zimní podmínky, protože talenty se nerodí ve specializovaných krytých halách. Tam přicházejí teprve tehdy, kdy je sport uchvátí natolik, že se mu začnou systematicky věnovat a dosahují v něm úspěchů. Pak se jim otevřou nejen vrcholová sportoviště, ale celý svět.
Foto © Depositphotos.com/ gemenacom
