Míč je jedním z nejoblíbenějších a neméně náročných sportovních náčiní , který se dá využít prakticky kdekoliv. Jakmile se někde sejde parta lidí a kolem je rovný terén, dá se hrát vybíjená, volejbal, plážový volejbal, nohejbal, nebo třeba házená. K této míčové hře je ovšem zapotřebí více lidí, takže se spíše hraje v halách jako organizovaný sport. Má několik různých forem, jednou z nich je i česká, neboli národní házená, která byla původně na počátku dvacátého století pojata jako kolektivní míčová hra pro ženy. Hraje se ale dodnes a od házené se liší v několika bodech házenkářských pravidel.
A nejedná se o žádnou sportovní novinku. Historické kořeny této hry sahají až ke starému Řecku, kde ji hrály všechny věkové kategorie ovšem hlavně pro zábavu. Staří Řekové velice milovali pohyb a hry. Moudří staří Římané ji dokonce pojali jako léčebný prostředek, protože už tehdy se vědělo to, nad čím dnes složitě bádáme, že totiž pohyb prospívá zdraví a podporuje fyzickou i psychickou kondici člověka.
První pravidla hry, která se stala neodmyslitelnou součástí sportovního života, se objevila v roce 1906 a podle nich proti sobě nastupují dva sedmičlenné týmy. V roce 1936, na Olympijských hrách v Berlíně se hrála tzv. velká házená, kde hrály dokonce jedenáctičlenná mužstva. Naši házenkářští reprezentanti patří ke špičce a už nejednou jsme se mohli pochlubit velmi dobrým umístěním ve světových soutěžích.
Foto © Depositphotos.com/muzsy
