Badminton se u nás objevil jako bezvadná hra pro malé i velké a záhy pinkali bílými košíčky všude, kde byl kousek rovné plochy téměř všichni.
Badmintonové soupravy, skládající se ze dvou lehkých raket a několika míčků v podobě krajkových kornoutků nebyly drahé, mohl si je dovolit každý. Jen míčky neměly dost dlouhou trvanlivost a někdy se náhradní sháněly jen těžko. Pořádaly se rodinné soutěže, soutěže celých chatařských kolonií i sousedů na dvorku, hrálo se ve školách.
Uhrát badmintonový zápas ovšem vyžaduje postřeh, přesnost úderu a pohyblivost celého těla, takže naše mírně zlenivělé tělo dostane pěkně zabrat, což mu jen propěje. Výsledek ale stojí za to a hrajeme-li často, za chvíli jsme v bezvadné formě. Při zápase totiž hráč naběhá i několik kilometrů, je to jeden z nejrychlejších raketových sportů i na olympiádě. Co do náročnosti jej asi předčí jen tenis.
Ve světě je tato frekventovaná hra známa po celá tisíciletí, jen pod jinými názvy. Má se za to, že pochází z Asie, ale také ameriští Indiáni podobné hry provozovali, jen právě z Evropy badminton na dlouhý čas vymizel, aby se zase v celé slávě vrátil jako ztracený syn kolem poloviny minulého století. Dlužno ovšem říci, že u nás byl hned jako doma.
Dnes je badminton oficiálním olympijským sportem, v roce 1934 byla založena Mezinárodní badmintonová federace jako vrcholný orgán této sportovní disciplíny.
Foto © Depositphotos.com/ lightpoet
