Zdeněk Ertl: Pohybu v životě našich dětí rychle ubývá!

Jak tráví děti svůj volný čas? Aktivně, nebo pasivně? Věnují se dostatečně přiměřeným pohybovým aktivitám?

Když sportují, tak organizovaně nebo individuálně? Používají moderní komunikační prostředky přiměřeně nebo nadbytečně? Vedou rodiče své děti ke zdravému životnímu stylu? Přispívá státní politika v oblasti sportu k potřebnému rozvoji pohybových schopností a dovedností mladé generace?...

… To jsou jen některé z otázek, které si už dlouho pokládám a snažím se na ně nalézat odpovědi. K tomu mimo jiné přispívá i spolupráce našeho Sdružení sportovních svazů České republiky se Střediskem analýz a empirických průzkumů SANEP. V posledních dvou letech se uskutečnilo několik průzkumů, které zjišťovaly vztahy dětí a mládeže k pohybovým aktivitám, zdravým životním návykům atd. Validita všech průzkumů byla vysoká, zúčastnilo se jich od 35 tis. do 47 tis. respondentů, z nichž byly v souladu se sociodemografickým rozložením obyvatel vybrány reprezentativní vzorky od 3,5 tis. do 5,2 tis. dotázaných.

O faktu, že pohyb byl odnepaměti přirozenou a existenčně důležitou součástí života člověka, může dnes pochybovat jen málokdo. Výsledky těchto průzkumů bohužel jasně dokumentují, že podíl přirozeného, aktivního pohybu v životě našich nejmladších generací se stále snižuje, což rozhodně není z mnoha důvodů optimální nejen pro děti samotné, ale ani nijak povzbudivé pro vývoj společnosti jako celku. S výsledky aktuálního průzkumu, který proběhl na konci minulého roku, vás chci v několika následujících komentářích seznámit, ale už dnes musím s politováním konstatovat, že zjištěná fakta nijak nenaznačují, že by se negativní trend zastavoval, natož otáčel. Tato skutečnost je alarmující mimo jiné proto, že negativní trendy lze pozorovat i v průběhu pouhých dvou let, tedy velmi krátkého období vývoje společnosti.



Mírným optimismem mě ale naplňuje skutečnost, že uvedená problematika čím dál více zajímá nejen mě, ale jako závažnou a důležitou ji stále intenzivněji vnímá i odborná veřejnost. V posledním listopadovém dnu roku 2022 bylo Sdružení sportovních svazů České republiky jedním z partnerů a spoluorganizátorů konference Pohyb a zdraví, kterou uspořádala a garantovala Univerzita Karlova v Praze. Na této konferenci vystoupili odborníci z různých oblastí lékařství, sociologie, psychologie, adiktologie, výchovného poradenství apod. Postupně si vás dovolím seznámit i s jejich některými zajímavými myšlenkami, konstatovanými varujícími fakty i s návrhy řešení.

Prezentaci výsledků průzkumu i některých myšlenek odborníků začnu dnes pouhým konstatováním skutečnosti:

Část populace, která vůbec nesportuje:

                                 Dospělí                     Děti
Listopad 2022           35,4 %                    26,3 %
Září 2021                  33,1 %                    25,4 %
Leden 2021              27,5 %

Slovy „klasika“ bychom se mohli a měli zeptat: „a není to málo, Antone Pavloviči?“, ale tato fakta ve skutečnosti nejsou vůbec úsměvná. Více než třetina dospělých a více než čtvrtina dětí (do 18 let) má negativní vztah k aktivnímu pohybu. Odpovědi „nesportuji“ totiž znamenaly, že nesportují vůbec, tedy nejen organizovaně, ale ani individuálně nebo aspoň občas s přáteli – prostě nikdy. Přičemž znovu zdůrazňuji, že zarážející jsou nejen absolutní procenta nesportujících, ale i jejich zvyšující se trend. Vzpomínat v těchto souvislostech na doby mého mládí, už si ani netroufám, mnoho lidí by mi totiž asi nevěřilo, že tehdy jsme nějakou formou sportovali vlastně všichni a pohyb jsme pokládali za samozřejmou a příjemnou součást života.

Tolik prosté konstatování, které ale nelze jen přijmout a nechat být. Je třeba zkoumat, proč lidi čím dál více nesportují, jaké okolnosti na to mají vliv, ale také jaká nebezpečí, zejména pro fyzické a psychické zdraví život bez pohybu přináší apod. Toto zamyšlení si ale necháme až na později, jelikož do celé mozaiky trávení volného času přidáme i další, bohužel také neveselé kamínky, končí komentář Zdeněk Ertl.


(rp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)