Prakticky vším. Budeme-li se držet oficiálních atletických disciplín, pak si jistě vzpomeneme na hod diskem, kladivem, koulí či oštěpem. Ve všech těchto disciplínách máme své české rekordmany a světové či olympijské medailisty - třeba Imricha Bugára, který nedávno prokázal své sportovní kvality také v taneční soutěži Star Dance, Ludvíka Daňka, Danu Zátokovou nebo za nejmladší generaci Báru Špotákovou a další a další slavná jména, která proslavila naši zem po celém světě.
Soutěže v házení do dálky tím ale zdaleka nekončí, kromě oficiálních disciplín se často setkáváme na celorepublikové nebo jen regionální úrovni s hodem do dálky čímkoliv. Hází se sudy, kládami, kameny, sekyrami, noži dokonce i mobilními telefony. Lidová tvořivost a fantazie v jakékoliv oblasti, tedy i v té sportovní je nekonečná. Důležitý je nápad a to, že se lidé sejdou, baví se a tak trochu i hýbou.
Někdy jsou to nápady vstkutku kuriozní, někdy jen tak vypadají, protože mají kořeny v našich nebo cizích národních tradicích, jako třeba právě vrh kládou, který patří historicky do skotských národních her. Do těch italských bychom mohli zařadit třeba házení nádobím nebo válečkem na nudle a docela nám to tam zapadá. Ostatně tento typ vrhu do dálky je vlastní i jiným národům a vynikají v něm, na rozdíl od jiných sportů, hlavně ženy. To už je ale trochu nadsázka.
Házení do dálky je sport, při kterém se procvičuje celé tělo. Do pohybu při vrhu se zapojují svaly rukou, trupu i nohou a protahuje se i páteř a klouby. Pokud zrovna nemáte postavu na silové sporty jako je třeba vrh kladivem, zkuste to s něčím lehčím, uvidíte, že vám to prospěje.
Foto © Depositphotos.com/urmoments
