V poslední době se v médiích i odborných kruzích stále častěji řeší nedostatek finančních prostředků pro sportování dětí a mládeže. Tuto skutečnost bohužel potvrzuje i Sdružení sportovních svazů České republiky, druhá největší sportovní organizace u nás, ve které je prostřednictvím 9500 sportovních klubů organizováno více než 600 tisíc sportovců, z toho 70 tisíc dětí a mládeže do 18 let.

Vedle zajišťování kompletního servisu pro svých 15 členských sportovních svazů organizuje a již třetím rokem realizuje i několik sportovních projektů, a to zejména pro neorganizovanou mládež.     

V roce 2018 obdrželo toto Sdružení od MŠMT oproti roku 2017 finanční dotaci o 40 % nižší,  a to bez jakéhokoli zdůvodnění. Protože náklady na zajištění servisních činností pro členské svazy jsou v podstatě mandatorní, byly tak kráceny převážně prostředky určené na přímé aktivování dětí ke sportu. Nastartované projekty sice v loňském roce i nadále probíhaly, ale logicky ve výrazně menším než původně plánovaném rozsahu.    

„Dnes děti většinou nevyhledávají sport aktivně, je třeba jim jít naproti a nějaké zajímavé sportovní činnosti jim nabídnout. To děláme a průběžně zjišťujeme, že o naše sportovně technické disciplíny je mezi dětmi i jejich rodiči zájem. V této fázi ale narážíme na problém, se kterým jsme se dříve nepotkávali. Nadchneme dítě pro sportovní činnost a vzápětí musíme, bohužel často, jeho zájem pravidelně sportovat odmítnout, protože na zabezpečení kvalitní, systematické sportovní činnosti nejsou finanční a potažmo ani personální kapacity“, vysvětluje paradoxní situaci Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů České republiky, a dodává: „Málo medializovaným, ale přesto zásadním problémem je také skutečnost, že MŠMT vyhlašuje programy a následně posílá dotace do sportovního prostředí pozdě, často až ve druhé polovině roku, pro který jsou dotace určeny. Připočteme-li k tomu fakt, že sportovní subjekty předem netuší, s jak vysokými dotacemi mohou počítat (čestnou výjimku tvoří letos poprvé dotační program Můj klub, kde si mohou žadatelé předběžně přibližně spočítat, kolik peněz obdrží), je jasné, že nemohou plnohodnotně plánovat a rozvíjet svoji činnost v průběhu celého kalendářního roku.“

Ve Sdružení sportovních svazů České republiky jsou odhodláni sportování dětí dále rozvíjet   a zkvalitňovat, dokonce připravují další zajímavé projekty, a proto s napětím očekávají, jak vysoké dotace jim MŠMT přidělí.

Budeme-li hledat ucelenou a závaznou státní koncepci rozvoje sportu, nenajdeme ji. Až jednou bude, můžeme se ptát, jak řeší rozdělování peněz mezi amatérský a profesionální sport, mezi reprezentaci a sport pro všechny, mezi sportování dětí a dospělých, s jakou spoluúčastí rodin počítá, zda bude přístup ke sportování umožněn co největšímu počtu mladých lidí, nebo bude jen výsadou bohatších vrstev apod. Na tyto otázky neexistuje jen jeden správný názor, státy se ke sportování staví různě, podle svých tradic, místních podmínek, ekonomických možností atd. Ale o tom, že je dobře, aby děti sportovaly, a že pohyb je pro jejich zdravý a harmonický rozvoj nenahraditelný, nemůže nikdo pochybovat už dlouho.
                                                                                                                         

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)