Kbelští letci cvičili na Šumavě se záchranáři z Plzeňského kraje zásah vrtulníku na horách

[ title]
Neukáznění lyžaři, podcenění vlastních schopností nebo technická závada na lanovce. Nehoda, jež vyžaduje pomoc bez větší časové prodlevy. Dostat se ke zraněnému po zemi je vzhledem k extrémním klimatickým podmínkám a těžko přístupnému terénu velmi komplikované. Jedinou možností se proto stává záchrana ze vzduchu.

Aby při náročném zásahu leteckých záchranářů byla záchrana co nejefektivnější, k tomu už několik let přispívají pravidelná součinnostní cvičení složek Integrovaného záchranného systému. Ve dnech 17. až 18. února 2016 se výcvik uskutečnil na Šumavě v katastru města Železná Ruda – Špičák.

Cvičení létajícího personálu 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely s hasiči – leteckými záchranáři Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje nedaleko Špičáku je velmi přínosné a jak všichni shodně zdůrazňují, každá hodina takového výcviku je nesmírně důležitá. Letové posádky 243. vrtulníkové letky totiž zajišťují Leteckou záchrannou službu a službu pátrání a záchrany SAR. A společně s leteckými záchranáři mohou být kdykoliv nasazeni k řešení krizové situace. Díky pravidelnému výcviku tak získávají cenné zkušenosti, které mohou mít zásadní význam při záchraně lidského života, kdy jde zejména o koordinaci a čas.

Létání v horách patří k nejnáročnějším

„Létání v zasněženém horském terénu pro nás znamená vrchol pilotáže. Jde o jednu z nejnáročnějších činností, kterou může pilot ve vrtulníku absolvovat. Důvodem je zejména nevyzpytatelnost směru a rychlosti větru, sněhová pokrývka terénu a výkon vrtulníku,“ říká velitel vrtulníkové letky podplukovník Peter Smik a dodává: „ Při vzletu nebo přistání může zvířený prachový sníh vrtulník zabalit do koule. To by posádce způsobilo velice špatnou prostorovou orientaci. Je to bílá tma. V prachovém oblaku pilot vidí maximálně dva tři metry od kabiny. Této skutečnosti se podřizuje technika pilotáže.“

Pilot však nemůže ztratit vizuální kontakt se zemí. Proto se orientuje podle pevných bodů, jichž se drží, než se prašan takzvaně vyfouká a on s vrtulníkem přistane. Souhra posádky je v této fázi klíčová. Důležitou úlohu sehrává také palubní technik, který sleduje situaci pod strojem. „Jsou to moje druhé oči, které mi hodně pomáhají. Já se soustředím na přesné visení a on mě vede bezpečně nad místo zásahu, abych se nad ním přesně udržel a nikoho na zemi neohrozil. V té chvíli se stávám řízeným modelem palubního technika,“ s úsměvem vysvětluje podplukovník Smik.

„Jednoznačně lze říci, že společně nastolená pravidla zásahů Letecké záchranné služby přináší lepší výsledky při zajišťování dostupnosti neodkladné zdravotnické péče. Letečtí záchranáři jsou nasazováni také při dalších operacích v jinak nedostupných terénech – na vodě, ve skalách, ve stržích a průrvách, na horách. Prostě všude tam, kam se jiná technika kromě vrtulníkové nedostane. Naši letečtí záchranáři se často musejí co nejrychleji přemístit i do míst, kde hrozí krize, havárie či jiné vyhrocené situace,“ doplnil instruktor hasičů – leteckých záchranářů nadpraporčík Ondřej Kolečko.

(ps podle tiskové zprávy, SportovniListy.cz, foto: Armáda ČR)