Tanec pomáhá zmírnit depresi účinněji než chůze, jóga či léky. Hudba, pohyb a společný rytmus působí na mozek i psychiku jako přirozená terapie.
Tanec býval odpradávna součástí rituálů, oslav i každodenního života. Když se lidé sešli u ohně, na slavnostech či při komunitních setkáních, pohybovali se v rytmu hudby a sdíleného tempa. Dlouho šlo o intuitivní zkušenost, která posilovala vazby, zlepšovala náladu a dávala lidem pocit sounáležitosti. Dnes začíná moderní věda stále jasněji ukazovat, že tanec není pouze zábava, ale může fungovat jako mocný nástroj při léčbě psychických potíží, zejména deprese.
Zlomem se stala rozsáhlá meta-analýza publikovaná v roce 2024 v prestižním časopise The BMJ. Výzkumníci přezkoumali 218 klinických studií s více než čtrnácti tisíci účastníků a zjistili, že tanec snižuje symptomy deprese výrazně více než chůze, jóga, posilování, a dokonce i některé standardní farmakologické postupy. I když jen patnáct studií se zaměřovalo přímo na tanec, výsledky byly natolik přesvědčivé, že vzbudily značnou pozornost odborníků. Podle hlavního autora Michaela Noetela z University of Queensland se účinek pravděpodobně skrývá v kombinaci pohybu, hudby a sociální interakce, která dohromady vytváří jedinečný léčebný efekt. Podrobně se této problematice věnuje i National Geographic.
Mechanismy, jimiž tanec působí na mozek a tělo, jsou komplexní. Hudba dokáže spustit uvolňování dopaminu, neurotransmiteru spojeného s motivací a radostí. Samotný pohyb podporuje tvorbu endorfinů, které zmírňují bolest a zlepšují náladu. A sdílení rytmu s ostatními lidmi stimuluje oxytocin, hormon důvěry a sociální vazby. Vše dohromady tvoří jakousi neurochemickou symfonii, která má měřitelný vliv na psychiku. V některých studiích byla navíc pozorována takzvaná interbrain synchrony, tedy sladění mozkové aktivity mezi tanečníky. Tento jev rozmazává hranice mezi já a druhými a posiluje pocit propojení.
Neurovědkyně Julia F. Christensen z Max Planck Institute for Empirical Aesthetics vysvětluje, že tanec je jazyk těla. Gesta a pohyby, které člověk při tanci provádí, jsou podle ní výrazovou formou, díky níž lze uvolnit emoce, které je obtížné vyjádřit slovy. Právě tento expresivní prvek zřejmě odlišuje tanec od jiných forem cvičení. V rámci tanečně-pohybové terapie, známé jako Dance/Movement Therapy, se ukazuje, že lidé s úzkostmi a depresí dokážou prostřednictvím tance zpracovat své pocity jinak a často efektivněji než při verbální terapii.
Význam tance v léčbě potvrzují i další studie. Přehled publikovaný v roce 2021 v odborném časopise Frontiers in Psychology prokázal, že pravidelný tanec o celkovém rozsahu minimálně 150 minut týdně významně redukuje symptomy deprese, úzkosti i stresu. Největší účinky se objevovaly při dynamických formách tance doprovázených hudbou a sociální interakcí. Důležitou roli hrála možnost improvizace a sebevyjádření, nikoli jen mechanické opakování choreografie. V prostředí, kde je podporována kreativita a radost z pohybu, lidé zažívají pocit kontroly nad vlastním tělem a znovuobjevují schopnost svobodně se vyjádřit, což bývá u deprese často potlačeno.
Důležité je také společenské hledisko. Tanec odjakživa stmeloval komunity a fungoval jako prostředek, který dokázal lidi spojit v těžkých obdobích. Historie ukazuje, že hudební a taneční subkultury, například house a techno vznikající v 80. letech v Detroitu, nebyly jen hudební revolucí, ale i prostorem pro léčení, solidaritu a vzájemnou podporu. I v současnosti platí, že tanec v kolektivu posiluje důvěru, empatii a pocit sounáležitosti, které jsou pro duševní zdraví nezastupitelné.
Praktické aplikace tance do zdravotní péče už probíhají. Britský Národní zdravotní systém NHS nabízí taneční programy pro seniory trpící demencí. V Austrálii byly realizovány strukturované taneční kurzy pro různé věkové skupiny, které přinesly srovnatelné nebo dokonce lepší výsledky než jiné formy cvičení. Výzkumy ukazují, že tanec může mít pozitivní vliv nejen na náladu, ale i na kognitivní funkce, paměť a motivaci.
Je však třeba zdůraznit, že ačkoli výsledky jsou slibné, tanec není náhradou klasické léčby deprese. Může být ale velmi účinným doplňkem k psychoterapii nebo medikaci. Zároveň představuje dostupný, nenákladný a radostný způsob, jak podpořit duševní zdraví, a to nejen v klinickém prostředí, ale i v běžném životě. Jak říká Julia Christensen, kdo ještě nepoznal, co mu tanec může nabídnout, patrně nenašel svůj styl. A vzhledem k tomu, že ve světě existují stovky tanečních forem, od salsy po folklorní tance, je pravděpodobné, že každý si může najít ten svůj.
Tanec tak v sobě spojuje fyzické cvičení, sociální kontakt i expresi emocí a dohromady tvoří silný nástroj, který má potenciál stát se důležitou součástí moderní péče o duševní zdraví. V době, kdy deprese patří k nejrozšířenějším psychickým poruchám a dostupnost tradiční terapie je omezená, představuje návrat k hudbě a pohybu nejen návrat k lidským kořenům, ale i cestu k lepší budoucnosti duševní péče.
Zdroje:
• National Geographic: How dance boosts brain and mood
• The BMJ (2024): Meta-analýza pohybových intervencí při depresi
• Frontiers in Psychology (2021): Effects of dance interventions on mental health
Email
Tisk
