Ivo Viktor (*21. května 1942, Křelov) patří k největším osobnostem československé i evropské brankářské školy. Mistr Evropy 1976, trojnásobný ligový šampion s Duklou Praha, pětinásobný vítěz ankety „Fotbalista roku“ a třetí v hlasování o Zlatý míč téhož roku – jeho kariéra je učebnicí toho, jak se rodí legenda.
Cesta na Julisku: Od Šternberka k Dukle
Viktor vyrůstal na Olomoucku, s fotbalem začínal ve Spartaku Šternberk. V 18 letech se přesunul do Železáren Prostějov, poté do Brna (RH Brno, později Spartak ZJŠ). Zlom přišel v roce 1963, kdy přestoupil do Dukly Praha – armádního velkoklubu s evropskými ambicemi. V dresu Dukly strávil čtrnáct sezón a odchytal 310 ligových utkání.
S Duklou vyhrál československou ligu v letech 1964, 1966 a na podzim 1976/77 (po jarních zdravotních potížích už do jara 1977 nezasáhl). Přidal i tři Československé poháry (1965, 1966, 1969). Nejcennějším mezinárodním úspěchem bylo semifinále PMEZ 1966/67 proti Celticu Glasgow.
Na „armádní roky“ vzpomínal s typickým nadhledem: Dukla byla podle něj profesionálním klubem, i když hráči formálně vedli život vojáků. „Hráli jsme si na amatéry, ale byli jsme profesionálové,“ řekl v rozhlasovém rozhovoru.
Styl, který předběhl dobu
Navzdory výšce „ani ne 180 centimetrů“ se Viktor prosadil díky reflexům, čtení hry, práci s prostorem a odvážným výběhům. Byl československou verzí moderního „sweeper-keepera“. Vynikal jistotou při centrech, puntičkářským postavením v bráně i schopností udržet koncentraci i v dlouhých pasážích tlaku soupeře. Dodnes se připomínají jeho zákroky proti nejlepším útočníkům planety – od evropských hvězd až po Pelého.
Reprezentace: Od Maracanã po Bělehrad
Za národní tým ČSSR nastoupil k 63 utkáním (17krát jako kapitán). Debutoval v roce 1966 na slavné Maracanã proti Brazílii, chytal na mistrovství světa 1970 v Mexiku a stal se tváří „zlatého léta“ na ME 1976.
Euro 1976: Turnaj brankáře Viktora
Semifinále s Nizozemskem (3:1 po prodloužení) se často zjednodušuje na Ondrušovy góly, ale rozhodovaly i Viktorovy zásahy proti Cruyffovi a dalším hvězdám. Ve finále s NSR (2:2, 5:3 na penalty) přiznal po letech vlastní chybu u vyrovnávací branky – paradoxně moment, který otevřel cestu k nejslavnější penaltě dějin od Antonína Panenky. „Kdybych nechyboval, nebyl by Panenka tak slavný,“ řekl s úsměvem.
Viktor byl zvolen nejlepším brankářem turnaje a dostal se do All-Star týmu Eura. V anketě Zlatý míč 1976 obsadil třetí místo za Franzem Beckenbauerem a Robem Rensenbrinkem – dodnes unikátní pozici pro československého gólmana.
Pětkrát „Fotbalista roku“ a evropské uznání
Viktor vyhrál domácí anketu „Fotbalista roku“ pětkrát (1968, 1972, 1973, 1975, 1976). Získával i respekt mezinárodní scény a byl dlouhodobě řazen mezi nejlepší brankáře své generace. Kariéru mu ukončily chronické problémy se zády – v roce 1977 ukončil aktivní činnost.
Po kopačkách: Trenér a asistent u stříbrného Eura 1996
U fotbalu zůstal i po konci hráčské dráhy. V sezoně 1990/91 vedl jako hlavní trenér A-tým Dukly Praha. V 90. letech byl asistentem Dušana Uhrina u české reprezentace, kde měl na starosti brankáře. Patřil do realizačního týmu, který na Euru 1996 v Anglii senzačně získal stříbrné medaile. Za dlouholetý přínos obdržel mimo jiné Cenu Václava Jíry (2009).
Odkaz: Brankářská škola pro generace
Viktorův vliv nelze vyčíslit jen trofejemi. Byl vzorem pro celé generace českých gólmanů: kladl důraz na technickou čistotu zákroku, práci nohou, hru v prostoru i „tichou autoritu“ v šestnáctce. Jeho jméno je spojeno s největším úspěchem československého národního týmu a s kulturou Dukly, která po desetiletí definovala domácí fotbal. Viktor často připomínal, že špičkový brankář se nerodí v posilovně, ale v disciplíně a opakování detailů.
Klíčová čísla a milníky
• 63 reprezentačních startů (17 jako kapitán).
• 310 ligových utkání za Duklu Praha (celkem 316 ligových startů).
• 3× mistr ligy (1964, 1966, 1977) a 3× vítěz Československého poháru (1965, 1966, 1969).
• Mistr Evropy 1976, člen All-Star týmu Eura.
• 3. místo v anketě Zlatý míč 1976.
• 5× vítěz ankety Fotbalista roku (1968, 1972, 1973, 1975, 1976).
Ivo Viktor
Ivo Viktor
Zdroje a doporučená četba
• FAČR a Dukla Praha – oficiální statistiky reprezentace a klubové milníky
• Rozhovory (ČRo Radiožurnál, iRozhlas) – vzpomínky na Euro 1976 a éru Dukly
• UEFA – rekapitulace ME 1976
• Zlatý míč 1976 – oficiální výsledky ankety
• Profilové texty v českých médiích (ČT sport, Seznam Zprávy, iDNES)
Pozn.: Údaje o počtech startů a trofejích se v jednotlivých zdrojích mírně liší podle metodiky započítávání. Zde jsou uvedeny hodnoty konsistentní s oficiálními klubovými a encyklopedickými přehledy.
(kp, sportovnilisty.cz; foto: FB - Historie sportu na fotografiích)
Email
Tisk
