Kanadská dvacítka po výhře 7:5 nad Českem zmizela bez podání rukou a tvrdila, že netušila, že se to dělá. Hokejový svět se tak pobavil i zhrozil zároveň.

Minneapolis se ve čtvrtek večer stal dějištěm jednoho z největších civilizačních skoků moderního hokeje. Kanadský juniorský tým totiž po dramatické výhře 7:5 nad Českem zjistil, že po zápase se nejen střílí góly, ale také se podávají ruce. Ano, ruce. Ty věci na konci paží, které se v Evropě nepoužívají jen k držení hokejky, ale občas i k projevu elementární slušnosti a základního pochopení toho, že soupeř není nepřátelský kmen z doby kamenné.

Češi po hymně poslušně vyčkávali na modré čáře, s dlaněmi připravenými a výrazy lidí, kteří věří v tradice. Kanaďané mezitím předvedli brilantní manévr „zmizet dřív, než si někdo všimne, že tu ještě jsme". Bez pohledu, bez zastavení, jen cinknutí hokejek o led a sprint do šaten připomínající evakuaci z hořícího supermarketu. Kapitán Petr Sikora si tak potřásl rukou alespoň s rozhodčími, protože lidský organismus po zápase zkrátka potřebuje aspoň jeden stisk, jinak hrozí psychická újma.



Kanadský svaz se krátce poté omluvil a převzal plnou odpovědnost, což je diplomatický způsob, jak říct „ano, tohle se fakt nepovedlo". Pak ale přišel skutečný klenot večera. Útočník Tij Iginla s vážnou tváří prohlásil, že oni vlastně nevěděli, že si mají po zápase potřást rukama. Nevěděli. Tým z kolébky hokeje, kde se děti rodí rovnou s bruslemi na nohou, objevil existenci pozápasového rituálu přibližně ve stejný okamžik jako Evropané kdysi objevili parní stroj. Trenér Dale Hunter to potvrdil. Prý o tom neměl tušení, ale teď už to ví. Kanada tak učinila obří krok vpřed v oblasti mezilidských vztahů a možná příště zvládne i zamávat.

Emoce v zápase přitom přetekly přes okraj mantinelu. Kanaďané byli hladoví po odvetě, protože předchozí dvě čtvrtfinále s českou dvacítkou nezvládli, a tak na led nastoupili s pohledem predátorů, kteří týden neviděli lososa. Vyvrcholením byl gól do prázdné branky, po němž kapitán Porter Martone projel kolem české střídačky a Adamu Novotnému familiárně poklepal po hýždích. V hokeji existuje mnoho způsobů, jak projevit respekt soupeři, ale plácnutí přes zadek mezi oficiálně schválené metody IIHF zatím nepatří. Martone se po utkání kajícně omluvil, sypal si popel na hlavu a připomněl, že jako kapitán má jít příkladem, ideálně jiným způsobem než jako školní šprýmař na výletě.

Kanaďané nyní slíbili, že už to příště zvládnou správně. Podají si ruce se všemi a bez ohledu na výsledek, což je pro tým z kolébky hokeje přibližně stejně zásadní objev jako pro lidstvo kdysi oheň. Češi tak mohou být klidní. Nejenže jim nikdo neutekl s podanou dlaní, ale ještě přispěli k tomu, že hokejová velmoc udělala další krůček na cestě k civilizaci. Teď už jen zbývá, aby příště místo ninja útěku zůstali na ledě o minutu déle, podívali se soupeři do očí a zjistili, že svět nekončí u dveří jejich šatny.

Čeká nás další fotbalové zemětřesení?
Soumrak rekreačního lyžování


Hokejová Sparta porazila fotbalovou

Po další bodové ztrátě mění Slavia plány