Incidenty před duelem Barcelony s Atléticem znovu ukázaly, že násilí, vandalismus a rasismus jsou největší ostudou moderního sportu.
Velký zápas zastínila malá morálka
Čtvrtfinále Ligy mistrů mezi Barcelonou a Atléticem Madrid mělo být svátkem evropského fotbalu. Dva velké kluby, nabitý stadion, elektrizující atmosféra a souboj, který poutal pozornost celé Evropy. Místo toho se ještě před úvodním hvizdem znovu připomněla temná stránka stadionové kultury, která se sportem nemá nic společného.
Příjezd autobusu Atlética k barcelonskému stadionu se proměnil v ostudnou scénu. Skupiny domácích fanoušků házely po vozidle předměty, rozbily dvě okna a vytvořily situaci, která mohla snadno skončit vážným zraněním hráčů, členů realizačního týmu nebo policistů. Podle španělských médií nešlo o spontánní výbuch emocí, ale o další z řady podobných incidentů. K obdobnému útoku došlo už při nedávném pohárovém utkání.
To je právě podstata problému. Násilí na stadionech není výjimkou, ale v některých prostředích se stává téměř tolerovaným folklorem. Tady už nejde o rivalitu, vášeň ani podporu vlastního týmu. Tady jde o selhání základních pravidel chování. Fanoušek, který rozbíjí autobus soupeře, není oddaný příznivec. Je to člověk, který zneužívá sport jako kulisu pro vlastní agresi.
Trenér Atlética Diego Simeone k tomu trefně poznamenal, že jde o obraz společnosti, který se opakuje stále dokola. Jeho slova jsou nepříjemná právě proto, že jsou pravdivá. Stadion totiž často pouze zesiluje to, co ve společnosti už existuje: frustraci, tribalismus a ztrátu respektu k druhému.
Na jednom místě článku je fér připomenout i původní zdroj celé kauzy: Sport1: Barca vs. Atlético – fanouškovské excesy před zápasem.
Rasismus není pokřik, ale veřejná hanba
Ještě závažnější než rozbitá okna však byly projevy části hostujících příznivců Atlética. V okolí týmového hotelu zazněly hanlivé pokřiky namířené proti muslimům. Skandování typu „Kdo neskáče, je muslim“ není provokace ani nevkusný humor. Je to otevřený projev nenávisti.
Takové chování není možné relativizovat tím, že jde o emoce před velkým zápasem. Náboženství, původ nebo identita člověka nesmějí být předmětem urážek pod záminkou stadionové atmosféry. Fotbal není prostor, kde si lze beztrestně ventilovat předsudky.
Mladá hvězda Barcelony Lamine Yamal už po podobném incidentu v březnu napsala, že používat víru jako terč posměchu je výraz ignorance a rasismu. Tato slova mají mimořádnou váhu. Nejde o frázi z tiskové konference, ale o autentickou reakci hráče, který vyrůstá v prostředí, kde se střetává talent s předsudky.
Evropský fotbal přitom roky deklaruje nulovou toleranci vůči rasismu. UEFA, národní svazy, kluby i ligy vydávají kampaně, slogany a prohlášení. Jenže dokud budou konkrétní tresty slabé, selektivní nebo opožděné, zůstane vše jen u dobře míněných hesel.
Jestliže někdo veřejně skanduje nenávistné pokřiky, nemá na stadionu co dělat. A to dlouhodobě. Ne symbolicky na jeden zápas, ale s jasným zákazem vstupu, identifikací a postihem. Jinak se z fotbalu stane místo, kde slušní lidé ustupují hlučné menšině, která si plete fandění s ideologickou agresí.
Sport potřebuje vášeň, ne davovou brutalitu
Fotbal bez emocí neexistuje. Právě emoce dělají ze stadionu jedinečné místo. Hluk tribun, choreografie, společné zpěvy, napětí před výkopem. To všechno ke sportu patří. Ale jen do chvíle, kdy z vášně nevznikne davová brutalita.
Barcelona i Atlético jsou velké značky s obrovským vlivem. Právě proto nesou i velkou odpovědnost. Nestačí se po incidentu distancovat krátkým prohlášením. Kluby musí důsledně spolupracovat s policií, kamerovými systémy a pořadateli. Musí být ochotné nést i reputační náklady, pokud se ukáže, že část jejich fanouškovské základny dlouhodobě překračuje hranice.
Je příznačné, že samotný zápas nabídl špičkový sportovní příběh. Atlético vyhrálo v Barceloně 2:0 a udělalo velký krok k postupu do semifinále. Jenže místo debat o taktice, výkonu a kvalitě obou mužstev se znovu mluví o rozbitých oknech, pyrotechnice, prolomených zábranách a rasistických pokřicích. To je pro evropský fotbal ta nejhorší vizitka.
Sport má spojovat, inspirovat a vytvářet respekt k soupeři. Fanoušek může být hlučný, vášnivý i neústupný. Ale v okamžiku, kdy začne ničit, urážet a ohrožovat druhé, přestává být součástí sportu. Stává se jeho parazitem.
Zdroje
• Reuters: Atlético vyhrálo v Barceloně 2:0
• Cadena SER: Rozbitá okna autobusu Atlética
(sklen, sportovnilisty.cz)
Email
Tisk
