V lidské přirozenosti je odjakživa zakódován pohyb. Běhat, šplhat, skákat – všechny tyto pohyby používáme v běžném životě, ale asi je nám to málo. Neustále se snažíme tyto pohyby vylepšovat a  zdokonalovat, a také k tomu používáme různé pomůcky. Skákat do výšky umíme lépe nebo hůř, ale máme své limity. Pokud se ovšem použije zvláštní dlouhá tyč, je to rázem o něčem jiném. Skok o tyči je jednou z lehkoatletických disciplín. V podstatě má hodně společného s gymnastikou.

Člověk bez gymnastických vloh by asi nastavenou výšku nepřekonal. Musí se totiž rozběhnout, správně zapřít tyčku do země a v podstatě se nechat vynést do co největší výšky.  Místo, do kterého se při skoku tyč zapichuje se v atletické hantýrce nazývá šuplík.

 
Skok o tyči má hodně hluboké historické kořeny, protože člověku, který umí s tyčí zacházet, usnadňuje pohyb přes překážky. Používali ji už staří Kréťané, Nomádi i Keltové, kteří s její pomocí naskakovali na koně  a býky nebo přeskakovali potoky. Atletickou disciplínou se skok o tyči stal v polovině 19. století, první dochované výsledky pocházejí z roku 1866 a rekord byl tehdy 303 cm. Skákalo se, ovšem jinak než dnes, po tyči bylo povoleno šplhat, což umožňovalo dosáhnout vyšší výšky.

První pravidla skoku o tyči, kdy již byl šplh zakázán pocházejí z roku 1889. Výška skoků se se stále lepší technikou i vybavením zvyšovala a současný světový rekord ve skoku do výšky je 616 cm. Držitelem rekordu je Francouz Lavillenie, který překonal  legendárního ukrajinského reprezentanta Sergeje Bubky o l cm v únoru 2014.

 
Relativně novým sportovním odvětvím  je ženská disciplína skok o tyči, která byla oficiálně zařazena v roce 1999.

Foto © Depositphotos.com/Ermolenko