A vy jste kdo? Vodní slalomářka Amálie Hilgertová, neteř slavnější tety Štěpánky

[ title]
Kajakářka Amálie Hilgertová asi na  první červnový víkend letošního roku nikdy nezapomene. Stala se totiž ve francouzském Pau překvapivou mistryní Evropy ve vodním slalomu, i když s ohledem na své  úspěchy z minulosti, to zase tak velká senzace nebyla. Amálii je jedenadvacet let, ale  již v roce 2013 byla juniorskou světovou šampionkou. Kdo však úspěchy vodněslalomových hvězdiček na nějakém juniorském šampionátu sleduje? Něco jiného je být evropskou šampionkou K1 ve věkové kategorii žen.

Na loď s kurtem pro plážový volejbal kotvící u železničního mostu přišla drobná modrooká žena pár dnů po ME ve Francii vyprávět novinářům, jaké to je vyhrát ME.

SportovníListy.cz byly na místě děje







V Liptovském Mikuláši jste triumfovala před pěti lety mezi juniory jako šestnáctiletá a  vodnímu slalomu jste se v té době věnovala teprve čtvrtým rokem. Jaké to bylo?

"Tehdy to byly moje první velké zahraniční závody. Když člověk něco jede nebo dělá poprvé, má potom pocit, že to tak bude pořád.  Před každou jízdou jsem měla pocit, že musím něco zajet a to mě vystavilo do pozice, že jsem nebyla schopna dobře závodit," zavzpomínala Amálie  Hilgertová na  juniorský titul.

Jste z rodiny, která na divoké vodě sbírala medaile z velkých závodů v několika vlnách. Kromě tety Štěpánky a strýce závodili i rodiče nebo dědeček. Také jste brzo propadla vodnímu slalomu?

"Měla jsem pocit, že rodiče by asi měly radost, kdybych i já jezdila na vodě, ale jim to bylo jedno. Nechávali mi volnou ruku. Já jsem vyzkoušela všechno. Tenis, ping pong, badminton, jezdila jsem na koních parkur, tancovala, zkoušela běhat orienťák, ale pak jsem v roce 2009  s rodinou vyrazila na vodácký festival Wave do Českých Budějovic a tam jsem se patrně rozhodla pro vodní slalom."

Co o tom rozhodlo?


"Tam byla spousta lidí v mém věku, což u koní, kterým jsem se v té době věnovala, nebylo. Mohla jsem si zazávodit a viděla jsem, že i když jsem na vodě moc nejezdila, tak jsem v tom dobrá. Závodění se mi zalíbilo a začala jsem trénovat trochu více."

Ve vodáckém prostředí vaše příjmení není neznámé? Nevadilo vám to?

"Nikdy jsem se pod tlakem necítila, i když se na to všichni pořád ptají. Rodiče jsou hodně liberální a nikdy na nás tlak nevytvářeli. Dva starší sourozenci ani nepádlují."

Spojitost se Štěpánkou Hilgertovou ale vysvětlovat na mezinárodních závodech musíte stále?

"Vždy se ptají, zda jsem její dcera. Takže říkám, že ne. Že jsem neteř. Vždy je překvapí, že nejsme pokrevně příbuzní."

Pomohla vám před ME i změna trenéra. Nyní vás připravuje Michal Buchtel? Lépe se soustřeďujete na závody?

"Myslím si, že u holek je to hodně o hlavě. Já jsem se tomu začala věnovat více a je to vidět. Naučila jsem se maximálně soustředit vždy jen na závody. Je potřeba, aby se mi v hlavě nehonilo moc myšlenek."

Začínáte  myslet na olympijské hry v Tokiu 2020?

"Věděla jsem, že letos je klíčové si vyjet účast v reprezentaci, abych se mohla zúčastnit mistrovství světa, kde se pojede o první body. Zároveň ale vím, že moje výkonnost šla hodně nahoru letos poprvé a olympiáda je už příští rok. Nevím, zda to bude na holky, které jezdí na této úrovni už delší dobu, stačit."

Jak to na olympiádě vypadá, jste poznala před třemi lety v Riu. Mezinárodní kanoistická federace ICF vás jako jednu z nejlepších juniorek udělala předjezdkyni?

"Olympiáda je trochu jiný závod než všechny ostatní. Když ji člověk vyhraje, tak se mu život obrátí vzhůru nohama. Osobně pro člověka je ale daleko větší vítězství, když vyhraje mistrovství světa vzhledem k olympijským kritériím. Na Rio ráda vzpomínám a co se mi tam nejvíce líbilo? Český dům."


První krok k postupu na olympiádu můžete udělat na MS i když  ve španělském Seu d’Urgell, kde se srpnové MS bude konat, se vám v minulosti moc nedařilo?

"Trochu se toho bojím. Zatím jsem tam vždy závodila hrozně, ale letošní rok je jiný, tak to třeba bude lepší. Zatím jsem se tam nikdy nedostala z kvalifikace do semifinále, takže laťka není vysoko. Snad ji překonám."

Amálie není zcela běžné křestní jméno, jak jste k němu přišla?

"Říká se, že na to jméno přišel můj o jedenáct let starší bratr. Ve třídě ve škole jsem byla vždy jediná Amálie. Ovšem nedávno jsem jela metrem a několikrát jsem zaslechla, jak někdo volá Amálii. Otočila jsem se zda, někdo nevolá na mě, ale Amálkou byla malá holčička v kočárku."

(ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)