První krok k pozvednutí prestiže české severské kombinace přes skokanské rezervy

[ title]
Dvě úvodní zastavení Světového poháru sdruženářů zavedla tradičně jeho účastníky do Skandinávie. Ve finském areálu Ruka a v norském Lillehammeru současně s novou sezonou začal boj o navrácení prestiže české severské kombinace, která výsledkově hodně utrpěla v minulém ročníku. Jedním z důsledků byla redukce počtu závodníků v seriálu Světového poháru na dva. Nad aktuálními výkony Tomáše Portyka a Ondřeje Pažouta není zatím důvod jásat, ale pozitivní posun určitě nastal. Především se ukázalo, že když dobře zaskáčí, mohou pravidelně bodovat a v Portykově případě také usilovat minimálně o druhou desítku.

Jak říkám ...



„Nebudu teď přehnaně chválit, ale nemám ani důvod být negativní. Kluci určitě nezklamali. Důležité je, že jsme ani v jednom závodě nezaznamenali žádný výkonnostní propadák. Někdo možná očekával víc, ale snažíme se jít postupnými kroky, pracujeme na tom, ale zatím ještě nemůžeme čekat top výsledky. Začátek Světového poháru ve Finsku je vzhledem k tamním klimatickým podmínkám vždy náročný, i když jsme se v této oblasti připravovali,“ ohlédl se za severským turné trenér Marek Šablatura.

Nové boty i nové pojetí

Ze Severu se čeští reprezentanti tentokrát vrátili s pěti bodovanými umístěními a zejména Portykova třináctá příčka v Ruce byla velkým příslibem. Paradoxně lze tuto bilanci hodnotit lépe než Portykovo loňské čtvrté místo ve finské premiéře, neboť hned po něm na něj padl ve skokanské části psychický útlum, jehož se až do konce sezony nezbavil. Nyní vše nasvědčuje tomu, že kritickou část své kariéry úspěšně přestál a je opět na cestě vzhůru. Navíc se už může opřít i o kvalitní běh, v němž patří ke dvacítce elitních běžců. Vyhlášeným skokanem je Ondřej Pažout, jenž v letošní Letní Grand Prix pravidelně atakoval desítku nejlepších, ale v Ruce ani v Lillehammeru mu úvodní závod na můstku také příliš nevyšel.

Jak říkám ...



„Hodně o tom s oběma diskutujeme, proč se skokansky zlepší až po úvodním závodu. U Ondry to je tím, že začátek závěrečné přípravy na Severu mu tolik nevyšel. Paradoxně i přes velice vydařené léto se u něj při přechodu na sníh projevila menší sebedůvěra ve vlastní schopnosti. Měli jsme určité problémy s materiálem, neseděly mu boty, navíc teď skáče na ´letních´ lyžích. Intenzivně však pracuje na zlepšení a poslední závod v Lillehammeru už byl z jeho strany vydařený. U Tomáše je situace opačná. Letní sezona se mu příliš nevydařila, ale postupně se jeho skokanské výkony lepšily. Je třeba vzít do úvahy i to, že v poslední době jsme hodně pracovali na změně skokanského pojetí, které měl od počátku kariéry zafixované. Hodně v tomto směru pokročil, ale přece jen ještě nemá plně zažité všechny automatismy a v prvních závodech na něm byla vidět nervozita,“ vysvětlil proměnlivost skokanské formy Marek Šablatura.

Přenést uvolněnost z tréninku

Tomáš Portyk obsadil v Ruce 33., 13. a 32. místo. Po výborném umístění ve druhé, závodě se čekal podobný útok také o den později. Jenže kvůli větru se neskákalo, a tak se do započítávaly výsledky z provizorního kola, které se konalo tři dny předtím – a v něm se Čechům nedařilo. V Lillehammeru se zejména zásluhou běžeckých výkonů prosadil na bodovanou 29. a 25. příčku.


Jak říkám ...



„Mírná spokojenost převládá – hlavně s běžeckými výkony, ale skoky zatím nejsou vyrovnané. Všechno je však třeba řešit postupně a trpělivě. V minulé sezoně se mi na můstku nedařilo. Teď pracujeme intenzivně na změnách, které by měly výkonnosti pomoci. Konkurence je na tom skokansky výborně, ale když se nám podaří dobrý skok, jsme schopni být v průběžném pořadí od desátého do dvacátého místa a z toho už se dá hezky zazávodit. Pokrok je u mne vidět a myslím, že už chybí jen kousek. Vnímám poněkud jinak rozdíl, zda jde o trénink, nebo o závod – v závodě ještě nedokážu být vždy tak uvolněný jako v tréninku. Je to záležitost psychiky. Chci skočit hodně daleko, ale někdy je to ´velké chtění´ na škodu. Každopádně proti uplynulé sezoně jsem mnohem klidnější. Doufám, že se mi podaří co nejdříve superskok a naváže na to stabilní forma,“ přeje si Tomáš Portyk.

Body vzala náročná trať

Ondřej Pažout se dvakrát bodově prosadil v Ruce, když skončil na 30., 27. a 31. příčce. V Lillehammeru byl nejprve 37., ale vyšel mu skokansky výborně druhý závod. Desátá pozice avizovala naději na bodované umístění, nakonec z toho však vzešlo „jen“ 33. místo.

Jak říkám ...



„V Lillehammeru mi to na můstku vyšlo, ale běžecký okruh je tam jednoznačně nejtěžší z celého Světového poháru, navíc dost sněžilo a trať se bořila. Jelo se mi špatně, ztrácel jsem a do třicítky jsem se nevešel. Můj skokanský projev na začátku seriálu v Ruce nebyl takový, jak bych si představoval. Důležité však bylo, že výkony měly vzestupnou tendenci. Také běžecky jsem se cítil dobře a v prvních dvou závodech jsem získal body, takže celkově hodnotím Finsko pozitivně. V Lillehammeru se mi skokansky úplně nevydařil úvodní závod. Přitom z léta vím, že jsem schopný skákat kolem desítky. Když se mi to jednou, dvakrát nepovede, je to pro mne těžší srovnat se s tím v hlavě a věřit si. Doufám, že se mi při dalších akcích podaří na můstku úspěšná série a forma se stabilizuje,“ říká Ondřej Pažout.

Nejbližší příležitost potvrdit vzestup formy budou mít čeští reprezentanti při „předvánočním“ startu v Ramsau 21. a 22. prosince 2019. Už předtím se bude pokoušet druhá sdruženářská parta ve složení Lukáš Daněk, Jan Vytrval a David Zemek pod vedením asistenta trenéra Vladimíra Šmída vylepšit české bodové konto v Kontinentální poháru. V americkém Park City je čeká ve dnech 13., 14. a 15. prosince 2019 série tří startů.

(vz, SportovniListy.cz, foto: Petr Skála)