Pavlína Havlenová má jasno: Při závodech jsem tu jen já a můj dech

[ title]
Rodačka z Vysočiny Pavlína Havlenová závodí v disciplíně FCC. Firefighter Combat Challenge (FCC) je název nejtěžšího a nejextrémnějšího hasičského závodu, jaký si dokážete představit. A právě v něm je velmi úspěšná dobrovolná hasička z Vladislavi.

V čem Vám FCC tak vyhovuje?

"Asi mám do vínku danou sílu, myslím hrubou sílu. Na FCC mi také vyhovuje, že se běhá s aktivním dýchačem. V něm mám naprostý klid."

Pokud to chápu dobře, tak máte na sobě masku…

"…a dýcháte z lahve na zádech. To mi opravdu vyhovuje, protože v tom okamžiku jsem zde jen já a můj dech. To mě baví."

Čili pro Vás je to vyloženě individuální sport. I když startujete proti soupeři, vlastně jste v něm úplně sama, uzavřená do sebe.


"Ano. Já mám ráda svůj svět obecně. Mám ráda kolem sebe bublinu, i když ne vždy je to dobré (smích). Ale v případě závodů je to vynikající, i když ani tam se ta bublina taky nemusí povést. Pak je to spíš vnitřní souboj hlava proti tělu."

Když jste zmínila dýchací masku, v nějakém rozhovoru jste mluvila o tom, že se musíte právě na dýchání hodně soustředit. Tím myslíte třeba počítání nádechů?

"To ne. Je dobré si nasadit dýchač chvilku před závodem a rozdýchat se. Je důležité nedýchat rychle jako pes (úsměv). Potřebujete hluboké nádechy a výdechy. A pořád dýchat, nezapomínat na to. Když se nesoustředíte, tak v normálním životě často ani nevnímáte, že chvilku nedýcháte, že máte dech zadržený. Ale já už to vnímám a také vím, že někdy se musím víc než na techniku soustředit právě na dech. Vím třeba, že neumím dobře tahat závaží nahoru, ale aspoň dobře dýchám, abych to potom nahnala dole, tedy při bouchání kladivem do kaiser boxu, slalomu, tažení hadice a tažení figuríny. Nejsem třeba při výběhu do schodů tak rychlá, jak bych si představovala, ale dole to pak doháním, tam mě to baví. To tak máme ale všichni, buď je někdo dobrý na lešení, nebo na spodku."

Kolikrát jste závodila v Americe, která je kolébkou FCC?

"Třikrát. Poprvé jsem to již zmínila. Pak jsem tam závodila v disciplíně Ultimate Firefighter, to je něco mezi TFA a FCC, a nakonec letos na mistrovství světa. Naposledy jsem si tam ale nejela pro medaili, nýbrž pro členství v klubu světových elitních závodníků. Když totiž holka zaběhne pod tři minuty, tak se dostane do Lion's Den, tedy do Lvího doupěte. V něm jsou nejlepší světoví závodníci. Pro členství jsem si tam jela a také si ho dovezla."

Za kolik jste závod zaběhla, když to mělo být pod tři minuty?

"Půl vteřiny pod tři minuty (úsměv). Celou sezonu jsem přitom běhala časy o deset i dvacet vteřin lepší. V Americe mi ta dráha nesedla, i když je stejná jako všechny ostatní. Ale to je podobné jako třeba u atletiky – někde je rychlý závod, někde ne. A taky na mně byla znát únava po celé sezoně."

Kolik závodů jste během sezony absolvovala?

"Myslím, že šestnáct až osmnáct. Začíná se na Velikonoce. Každý měsíc jsou to zhruba dva tři závody, ale v té Americe to bylo za šest dní jedenáct startů."

To snad ani nemůžete zvládnout…


"Musíte. Musíte mít tak natrénováno, že to zvládnete. Ale já natrénováno měla. Tělo mě až tak nebolelo, ale cítila jsem celkovou únavu. To už je pak problém. A samozřejmě je problémem i časový posun. Závodilo se v Sacramentu v Kalifornii, kde je posun o devět hodin."

Také jste v loňském roce závodila na mistrovství Evropy.

"To byla pecka. Bylo to v Moselu v Německu, v nádherném prostředí, které jsem si ale vůbec neužila. Měla jsem v sobě hrozný tlak a obrovskou motivaci, ale s dráhou jsem si sedla výborně. Ani nevím, jak se to stalo, ale zaběhla jsem tam čas 2:40, který jsem chtěla zaběhnout v Americe. O takovém času jsem předpokládala, že ho zaběhnu tak za dva roky. Myslím, že vítězka měla 2:30 nebo 2:35. To je Slovinka, většinou se o osm devět vteřin přetahujeme. Jednou porazí ona mě, jindy já ji. I na mistrovství Evropy jsem ji porazila v kvalifikaci a ona potom mě ve finále. Jsme navíc tandemové parťačky a kamarádky. Na mistrovství Evropy jsem získala v každé disciplíně nějaký kov. Stříbro v individuálech, vyhrály jsme ženský tandem s Lucijou Grubar ze Slovinska a byla jsem třetí ve smíšeném tandemu s Patrikem Štefelinem, což je taky Slovinec."

Měla jste vloni letět do Koreje. To nedopadlo?

"Tam jsem neletěla, protože jsem zjistila, že se tam závodí v klasické TFA. Při ní se běží tak, že máte na zádech figurínu, a pak, už bez ní, musíte překonat třímetrovou bariéru. A to bych nezvládla. Kdybych to začala trénovat, když mám rozjeté závody FCC, vezme mi to všechny síly. Myslela jsem, že se tam poběží Ultimate, což je disciplína, kterou jsem běžela jen jednou tehdy v Americe, ale sedla mi ještě víc než než FCC."

Nedá mi to, abych se na závěr nezeptal na Váš talisman, kterým je plyšový velbloud.

"Ten už je hrozně slavný po celé Evropě. Když si ho nevezmu na vyhlašování výsledků, tak se hned všichni ptají, kde ho mám. Vždycky odpovídám, že v tašce, aby mu nebyla zima, nebo naopak, aby neměl úpal, jaké je teplo – protože na tuhle odpověď všichni čekají."

A pořád je to ten samý?

"Je to tentýž, kterého mi dala kamarádka Hanka Havlíčková na základě anglické hříčky „stay calm“, tedy „zůstaň v klidu“, a „stay camel“. Camel je anglicky velbloud. Ale spousta lidí mi už přinesla i jiné velbloudy. Mám klíčenku s velbloudem, řetízek s velbloudem, ponožky s velbloudem. Před i po závodech vždycky dostanu spoustu velbloudů."

  SportovniListy.cz rovněž napsaly:




A vy jste kdo? Pavlína Havlenová, mladá a úspěšná hasička, která dobývá svět

(Sdružení sportovních svazů České republiky, SportovníListy.cz. foto: Sdružení sportovních svazů České republiky)