Již skoro rok je Marek Pakosta ve vedení Českého volejbalového svazu. Jako volejbalista se stal čtyřnásobným domácím mistrem, trojnásobným mistrem Francie, vítězem Champions league, dvojnásobným držitelem Poháru vítězů pohárů, jako beachvolejbalista byl účastníkem olympijských her a je mistrem Evropy. Zároveň se uplatil v byznysu, kde působil v manažerských pozicích a řídil nadnárodní projekty. O to více ho překvapuje, jak je náročné v současné době vést sportovní svaz v České republice.
"Tím, že jsem se do sportu vrátil ze soukromého sektoru, bych situaci jednoduše nazval jako krizový management. V současném prostředí se nedá profesionálně fungovat, přitom bychom měli produkovat profesionální výsledky," netají Marek Pakosta.
Největší aktuální komplikací je podle něho pozdní vypsání a neustálé změny parametrů dotací z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Po jednání mimořáné valné hromady České unie sportu však věří, že se do sportovního prostředí vrátí stabilita. Marek Pakosta se totiž zúčastnil schůzky s dalšími šéfy ostatních sportů s premiérem Andrejem Babišem, s ministrem školství Robertem Plagou a s Milanem Hniličkou, vládním zmocněncem pro sport.
"Mám z toho dobrý pocit. Měla by vzniknout efektivní podpora sportů, což logicky nahrává variantě vybrat si prioritní sporty, které mají tradici, úspěchy a historii s velkou členskou základnou. Případný nárůst finančních prostředků by pak u nich byl ve vybraných programech rychlejší než u sportů, které nebudou preferované. Stále je to však v rovině diskuzí, žádné finální rozhodnutí neproběhlo, každopádně je to koncepce úspěšně fungující v jiných zemích," popsal Marek Pakosta, který má rovněž dobrý dojem z personálního složení důležitých pozic v oblasti sportu.
"Milan Hnilička sportu rozumí a je připravený prosazovat koncepce, které povedou k jeho rozvoji. Robert Plaga se rovněž ve sportu velmi dobře orientuje a náměstek MŠMT pro sekci sportu a mládeže je člověk na svém místě. Limituje nás nyní více legislativní rámec a výše rozpočtu na sport v letošním roce," dodal Marek Pakosta, předseda Českého volejbalového svazu.
Bez systému se kolektivní sporty neprosadí
Už zimní olympijské hry v Jižní Koreji se však ukázaly jasný fakt – dařilo se zejména individuálním sportovcům, kteří nejsou závislí na běžném sportovním systému v České republice.
"Něco podobného půjde složitě dosáhnout v rámci kolektivního sportu. V něm bez systematické a dlouhodobé podpory není skoro možné na vrcholové akci skvělý výsledek zaznamenat a hlavně opakovat," uvědomuje si Marek Pakosta.
V současné době volejbal nepálí nedostatek dětí, výrazně větší problém je však děti v systému udržet.
"Hlavně dát do systému dostatek kvality a odbornosti. Schází nám množství a kvalita trenérů. Finance s tím přímo souvisí. Potřebuji mít jistotou, že dostanu minimální obnos peněz každý rok, a to po nějaké časové období, o kterém dopředu vím. Teprve pak jsem schopný učinit koncepční rozhodnutí a vytvářet udržitelný systém, ve kterém zabezpečím odborníky," dodal Marek Pakosta, předseda Českého volejbalového svazu.
Jenže na začátku roku se mnohé sportovní svazy a asociace ocitly bez prostředků. I ty velké jsou totiž závislé na neinvestičních dotacích ze strany stánu, které jdou na mládež, reprezentaci nebo na chod svazu. Několik programů ale MŠMT vypsalo oproti předešlé praxi s několikaměsíčním zpožděním a navíc nejsou ke dnešnímu dni vyhodnoceny. „Stále tedy nevíme ve dvou ze čtyř programů, kolik nám bude na rok 2018 přiděleno peněz. Nevíme na jaký účel a kdy je budeme moct čerpat,“ rekapituluje si Marek Pakosta.
S cash flow jsme na hraně
Český volejbalový svazu tak musí řešit financování z náhradních zdrojů, které je však díky oblasti nestátních neziskových organizací omezené.
"Vím, že mnoho lidí si řekne, že to jsou peníze jenom pro bafuňáře, ale není to tak. Dopad to má takový, že z pohledu cash flow jsme na hraně. Navíc žijeme s rizikem, že některé z aktivit nebo akcí, které již proběhly, probíhají nebo ke kterým jsme se smluvně zavázali, nemusí být finančně podpořeny," vysvětlil Marek Pakosta. Český volejbalový svaz na začátku roku organizoval například UNIQA M-ČR ve snow volejbale ve Špindlerově Mlýně a kvalifikační turnaj ME kadetek.
"Ať se to někomu líbí nebo ne, sport bez státní finanční podpory nemůže a nebude fungovat. To není specifikum České republiky, ostatní jsou na tom podobně. Se sportem jsem zcestoval půlku světa a dokáži tedy porovnávat," upřesnil Marek Pakosta, podle kterého větší část Českého volejbalového svazu funguje ze státních dotací.
"Do těch počítám i podporu na municipální či regionální úrovni, hlavně na úrovni podpory klubů a případně sportovních akcí."
I tak má volejbalový svaz řadu partnerů ze soukromého sektoru. Získat je lze v podstatě na základě dvou možností – buď díky výbornému sportovnímu výsledku, nebo na projekty pro děti.
"Stále je to hodně složité. Spoléháme také na to, že především větší firmy budou vnímat investování do sportu jako sociální odpovědnost. Pokud ale stát nezačne daňově motivovat firmy k investicím do sportu, je nereálné očekávat zásadní změnu," varuje Marek Pakosta, který se po sportovní kariéře uplatil také v byznysu, když vedl řadu projektů ve společnostech jako CENTURY 21, Deutsche Post DHL nebo Mediatel.
"Tím, že jsem se do sportu vrátil ze soukromého sektoru, bych situaci jednoduše nazval jako krizový management. V současném prostředí se nedá profesionálně fungovat, přitom bychom měli produkovat profesionální výsledky," netají Marek Pakosta.
Největší aktuální komplikací je podle něho pozdní vypsání a neustálé změny parametrů dotací z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Po jednání mimořáné valné hromady České unie sportu však věří, že se do sportovního prostředí vrátí stabilita. Marek Pakosta se totiž zúčastnil schůzky s dalšími šéfy ostatních sportů s premiérem Andrejem Babišem, s ministrem školství Robertem Plagou a s Milanem Hniličkou, vládním zmocněncem pro sport.
"Mám z toho dobrý pocit. Měla by vzniknout efektivní podpora sportů, což logicky nahrává variantě vybrat si prioritní sporty, které mají tradici, úspěchy a historii s velkou členskou základnou. Případný nárůst finančních prostředků by pak u nich byl ve vybraných programech rychlejší než u sportů, které nebudou preferované. Stále je to však v rovině diskuzí, žádné finální rozhodnutí neproběhlo, každopádně je to koncepce úspěšně fungující v jiných zemích," popsal Marek Pakosta, který má rovněž dobrý dojem z personálního složení důležitých pozic v oblasti sportu.
"Milan Hnilička sportu rozumí a je připravený prosazovat koncepce, které povedou k jeho rozvoji. Robert Plaga se rovněž ve sportu velmi dobře orientuje a náměstek MŠMT pro sekci sportu a mládeže je člověk na svém místě. Limituje nás nyní více legislativní rámec a výše rozpočtu na sport v letošním roce," dodal Marek Pakosta, předseda Českého volejbalového svazu.
Bez systému se kolektivní sporty neprosadí
Už zimní olympijské hry v Jižní Koreji se však ukázaly jasný fakt – dařilo se zejména individuálním sportovcům, kteří nejsou závislí na běžném sportovním systému v České republice.
"Něco podobného půjde složitě dosáhnout v rámci kolektivního sportu. V něm bez systematické a dlouhodobé podpory není skoro možné na vrcholové akci skvělý výsledek zaznamenat a hlavně opakovat," uvědomuje si Marek Pakosta.
V současné době volejbal nepálí nedostatek dětí, výrazně větší problém je však děti v systému udržet.
"Hlavně dát do systému dostatek kvality a odbornosti. Schází nám množství a kvalita trenérů. Finance s tím přímo souvisí. Potřebuji mít jistotou, že dostanu minimální obnos peněz každý rok, a to po nějaké časové období, o kterém dopředu vím. Teprve pak jsem schopný učinit koncepční rozhodnutí a vytvářet udržitelný systém, ve kterém zabezpečím odborníky," dodal Marek Pakosta, předseda Českého volejbalového svazu.
Jenže na začátku roku se mnohé sportovní svazy a asociace ocitly bez prostředků. I ty velké jsou totiž závislé na neinvestičních dotacích ze strany stánu, které jdou na mládež, reprezentaci nebo na chod svazu. Několik programů ale MŠMT vypsalo oproti předešlé praxi s několikaměsíčním zpožděním a navíc nejsou ke dnešnímu dni vyhodnoceny. „Stále tedy nevíme ve dvou ze čtyř programů, kolik nám bude na rok 2018 přiděleno peněz. Nevíme na jaký účel a kdy je budeme moct čerpat,“ rekapituluje si Marek Pakosta.
S cash flow jsme na hraně
Český volejbalový svazu tak musí řešit financování z náhradních zdrojů, které je však díky oblasti nestátních neziskových organizací omezené.
"Vím, že mnoho lidí si řekne, že to jsou peníze jenom pro bafuňáře, ale není to tak. Dopad to má takový, že z pohledu cash flow jsme na hraně. Navíc žijeme s rizikem, že některé z aktivit nebo akcí, které již proběhly, probíhají nebo ke kterým jsme se smluvně zavázali, nemusí být finančně podpořeny," vysvětlil Marek Pakosta. Český volejbalový svaz na začátku roku organizoval například UNIQA M-ČR ve snow volejbale ve Špindlerově Mlýně a kvalifikační turnaj ME kadetek.
"Ať se to někomu líbí nebo ne, sport bez státní finanční podpory nemůže a nebude fungovat. To není specifikum České republiky, ostatní jsou na tom podobně. Se sportem jsem zcestoval půlku světa a dokáži tedy porovnávat," upřesnil Marek Pakosta, podle kterého větší část Českého volejbalového svazu funguje ze státních dotací.
"Do těch počítám i podporu na municipální či regionální úrovni, hlavně na úrovni podpory klubů a případně sportovních akcí."
I tak má volejbalový svaz řadu partnerů ze soukromého sektoru. Získat je lze v podstatě na základě dvou možností – buď díky výbornému sportovnímu výsledku, nebo na projekty pro děti.
"Stále je to hodně složité. Spoléháme také na to, že především větší firmy budou vnímat investování do sportu jako sociální odpovědnost. Pokud ale stát nezačne daňově motivovat firmy k investicím do sportu, je nereálné očekávat zásadní změnu," varuje Marek Pakosta, který se po sportovní kariéře uplatil také v byznysu, když vedl řadu projektů ve společnostech jako CENTURY 21, Deutsche Post DHL nebo Mediatel.
(ju, ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
