Na letní olympiádu v Rio de Janeiru se asi jen tak nezapomene. A to ještě ani nezačala. Nejprve se veřejnost vyděsila nad nebezpečím šířícího se viru zika, aby vše přebila další šířící nákaza. Ta dopingová.

Celý svět nyní řeší plošné vyloučení ruských atletů z vrcholných soutěží včetně olympijských her, které jsou pro drtivou většinu sportovců vrcholem kariéry. Podle posledního rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru se však do Ria kromě atletů a vzpěračů ostatní „čistí“ Rusové podívají.

Státem řízený doping ruských sportovců se začal odkrývat již v prosinci roku 2014. Dopingový program měl mít pod palcem ruský ministr sportu Vitalij Mutko, přičemž se ve velkém manipulovalo s některými odebranými vzorky. Bohužel doping je stále o krok napřed před metodami jeho odkrytí, protože Světová antidopingová agentura WADA až po letech dokázala zjistit, jak obrovská síť všem mezitím rostla pod rukama.

Ruští atleti kolektivní vinu odmítají. Ano, chudáci ti, kteří jsou opravdu čistí a doplatili na podvod jiných. Ovšem spílat by měli ne organizaci WADA nebo MOV, ale vlastnímu státnímu systému. Ten pochybil, ten podváděl. A rozsah podvodu je tak obrovský, že v tomto případě bylo rozhodnutí vyřadit kompletně celou atletickou výpravu včetně vzpěračů z olympiády v pořádku. Výjimku dostala pouze dálkařka Darja Klišinová, která dlouhodobě žije v USA a byla kontrolována mimo ruský systém. Ostatní ruští sportovci v jiných odvětvích do Ria odjet mohou na základě rozhodnutí příslušných sportovních federací.

Prohlášení ČOV k rozhodnutí MOV týkajícího se ruské účasti na olympijských hrách v Riu

Vyvstává však otázka, jak je možné, že hned v první vlně odběru vzorků se nesrovnalosti nepoznají? Je opravdu metodika zkoumání vzorků prokazatelná až po tolika letech? A hlavně, je státem řízený doping jen problémem Ruska? Nebo je jen smůla, že se na něj přišlo a celá řada zemí, na kterých podezření již léta visí, jako je Čína nebo Keňa, zatím jen měly štěstí?

Odpověď přišla velmi záhy. Ve dnech, kdy vrcholila aféra s Rusy, se přišlo na to, že zpětné kontroly odhalily doping i z předešlých dvou letních olympiád. Poslední vlna testů odhalila doping u 45 sportovců – 30 z Pekingu a 15 z Londýna, přičemž ve 23 případech se má jednat o medailisty. Systém kontrol se tak ukazuje jako nedostatečný a v mnoha případech i nevěrohodný. Toto téma bohužel stále není vyčerpané. O čistotě sportu však nemůže být už ani řeč. V tomto nerovném závodě podvodu a pravidel je totiž doping stále ve vedení.

Kde zůstaly olympijské myšlenky? A co olympismus, co vlastně znamená? Z olympijských kruhů se stala nejdražší marketingová značka na světě a olympiádě nevládne olympismus, ale peníze.